Naše paleo skicy, kresby a malby

Stále si něco kreslíme a občas nám od ruky odpadne nějaká ta pravěká potvůrka. Kresbičky tohoto typu se pomalu hromadily, tak jsme se rozhodli si s nimi pohrát maličko v počítači, jako zasadit je do nějakého charakteristického prostředí, dát jim nějakou diskutabilní barvu atp. Z toho důvodu nás napadlo prezentovat zde tyto výsledky, které se právě týkají různých idealizovaných "rekonstrukcí" pravěké havětě, ale třeba také volnější malby, která se nějakým způsobem točí kolem paleontologických a geologických lokalit. Většinou jde o místa, která jsou naše srdcovky. Co se týče těch prvohorních potvor, tak jsou v okruhu našeho zájmu převážně ti živočichové, kteří jsou úzce spjatí s českomoravskou kotlinou a na jejichž rekonstrukce, potažmo v souvstažnosti s alespoň částečnou biotou, člověk běžně nenarazí. Vypustili jsme tedy tak trochu ty živočichy, kteří jsou již natolik známí a tak často zobrazovaní, že by nám přišlo, jako nošení dříví do lesa, pokud by právě pouze a zvláště tito byli v hledáčku našeho zájmu. Přesto se mnohé lokace bez nejběžnějších zástupců často neobejdou. Jako příklad za všechny by mohla posloužit rekonstrukce motolského společenství z lokality Černidla. Ta by bez přítomnosti trilobitů druhu Aulacopleura konincki dost dobře nemapovala danou lokalitu.

zpět na úvodní stránku

KAMBRIUM

trilobit Acadolenus snajdri z jineckého souvrství

trilobit Germaropyge germari z buchavského souvrství 

Při rekonstrukci tohoto trilobita jsem musel poměrně hodně zapojit fantasii. Jeho nálezy jsou obecně ve špatném stavu, často nekompletní, tektonicky deformované, s absencí detailů. Jako zdroj nakonec asi nejvíce posloužila jeho rekonstrukce z Barrandova Silurského systému.

Nad textem je právě ta Barrandova kresba Germaropyge.

idealizovaná rekonstrukce mořského společenství jineckého souvrství z lokality Rejkovice - Ve žlutých

Kresba Litavkaspise vycházela z poznatku, že pro velké množství nálezů je charakteristická poměrně velká ohebnost axiální páteře, často až esovitě prohnutá, jako by se zavrtávali do mořského dna, podobně, jako žížaly.

Na obrázku výše je hypotetické kambrické mořské dno s faunou, kterou známe z okolí Rejkovic, např. z lokality Ve žlutých, či z lokality Potůček. Cílem ilustrace není iluze skutečného tehdejšího mořského dna, ale spíše jde o to, představit na malé ploše co nejvíce důležitých představitelů zdejší bioty. Podloží, tedy dno je bohaté na minerály, zvláště železité, ale i jiné. Tato přítomnost oxidů a hydroxidů železa bude mít posléze za následek typické žluté zabarvení fosílií tzv. limonitem, zvláště v lokalitě Ve žlutých. Limonitu se také říká bahenní ruda. Typické podvodní bahno se však na těchto lokalitách nevyskytovalo, bylo "kontaminováno" často droby nebo zbytky jiných organismů. 
Na vyobrazení vidíme v centrální části výjevu tři jedince druhu Litavkaspis rejkovicensis, kteří jsou v nějaké interakci se slepým trilobitem poddruhu Conocoryphe sulzeri cirina. Pravděpodobně jej při hledání potravy vyrušili v jeho "lůžku" a on nyní kvapně opouští své stanoviště. Po pravé straně od Conocoryphe se nachází malá skupinka lingulátního typu brachiopodů, kteří jsou charakterističtí kapovitým tvarem schránek. V pozadí nad scenérií ve vodě plavou drobní zástupci paradoxidních trilobitů Eccaparadoxides pusillus, jejichž výskyt je tak masový, že všichni tito výše zobrazení živočichové spadají právě do biozóny trilobita Eccaparadoxides pusillus. Zcela napravo, v popředí je běžný gerontický jedinec druhu Ellipsocephalus vetustus nebo cf. hoffi (taxonomie tohoto trilobita je stále v šetření). Naopak ve zcela levé části se zrovna do výjevu vkradl drobný a vzácný agnostid Acadagnostus acadiscus. Na vyobrazení můžeme ještě zahlédnout křemičité houby, jež se nám zachovaly v podobě jehlic. V pozadí vidíme ještě jednoho drobného zástupce tohoto společenstva, trilobita Acadolenus snajdri, charakteristický svýma velkýma očima. 
Je samozřejmě diskutabilní otázkou, nakolik mohli být trilobiti zdatnými plavci a jestli pak nebyli spíše lezci po mořském dně nebo naopak nežili zavrtaní a skrytí, podobně, jako dnešní Mořský ďas. Velmi pravděpodobně to bude případ od případu. Přirovnal bych jej k recentním broukům. mnozí lítají, někteří skáčou, jiní valí před sebou kouli, ale ve vypjaté situaci vzlétnou, sice velmi neobratně, ale...

trilobit Lobocephalina emmrichi z jineckého i buchavského souvrství  

dva vzácní trilobiti z jineckého souvrství - Kingaspis brdensis (vlevo) a ?Ornamentaspis lepidus (vpravo), horizont Ornamentaspis-Conocoryphe z lokality Jince Vinice

Nálezy těchto dvou, pro jinecké kambrium vzácných trilobitů byli publikováni ve Věstníku Českého geologického ústavu v dubnu 1992 a to pány O. Fatkou, M. Merglem, R. Šaričem a V. Kordulem, jako objev nových faunistických asociací při bázi jineckého souvrství. Tyto vrstvy jsou charakterizovány jako starší, s dominantním lingulidním brachiopodem Westonia a mladší, s převahou drobných brachiopodů Botsfordia a Lingulella. Vrstvy jsou charakterizovány jako horizont trilobitů Ornamentaspis-Conocoryphe. Kromě vyobrazených trilobitů, kteří zde však byli nalezeni pouze ve fragmentární podobě, tedy Kingaspis brdensis Fatka, Mergl, Šarič & Kordule, 1992 †, Ornamentaspis lepidus Fatka et al., 1992, který později splynul s druhem Acadolenus snajdri Fatka & Kordule, 1981 †, ač je nález původních fragmentů stále diskutabilní, tedy že nelze zcela potvrdit ani vyloučit, zda jde o rod Acadolenus nebo Ornamentaspis, dále trilobit Rejkocephalus knizeki Kordule, 1990 † nebo Conocoryphe nanciscor Vokáč, 1997 †, dříve uváděný pod názvem Conocoryphe robusta Fatka, Šarič & Kordule, 1992. Nálezy rodů Kingaspis a Ornamentaspis se masově vyskytují v marockém kambriu, pro Barrandien se ale jedná o vzácné nálezy.

trilobit Novocatharia havliceki z jineckého souvrství - lokalita Rejkovice - Ve žlutých

agnostid Onymagnostus hybridus z jineckého souvrství

kalcichordát Ceratocystis perneri z buchavského souvrství 

Pozadí mořského dna jsem použil stejné, jako u idealizované koláže trilobita Germaropyge germari (výše).

karpoid Etoctenocystis bohemica z jineckého souvrství 

karpoid Trochocystites bohemicus z buchavského souvrství

eokrionid Vyscystis ubaghsi z jineckého souvrství  

trilobit Skreiaspis spinosa z jineckého i buchavského souvrství  

trilobit Solenopleurina tyrovicensis z jineckého i buchavského souvrství  

ORDOVIK

vlevo fauna šáreckého souvrství (st. llanvirn), uprostřed fauna dobrotivského souvrství (st. dobrotiv), vpravo echinodermata stupně beroun

idealizovaná rekonstrukce mořského společenství bohdaleckého souvrství, stupeň beroun z lokality Velká Chuchle - Na hvězdárně 

Společenství bohdaleckého souvrství, které lze nebo alespoň donedávna šlo nalézt na lokalitě Na hvězdárně ve Velké Chuchli. Bohatství živočichů z této lokality je samozřejmě na ilustraci okleštěné a ve skutečnosti je daleko větší. Mnozí významní zástupci nám zde chybějí - například zde není jediný zástupce ramenonožců, mlži i plži jsou zastoupeni také sporadicky, schází cefalopodi (hlavonožci), chybí také krinoidi, jejichž kolumnálie a stonky se na lokalitě také nacházejí, není zde jediný zástupce hvězdic a ani poměrně významný a atraktivní trilobit tohoto souvrství Selenopeltis tenyl.
Na ilustraci se přesto vešla poměrně velká diverzita živočišstva bohdaleckého souvrství. Výjevu kraluje velký dalmanitidní trilobit Eudolatites (D) angelini, který poklidně čeří vodu nad blátivým dnem tohoto málo prokysličeného, přesto na živočichy bohatého moře. Živočich, který také brázdí zdejší vody je poměrně vzácný pračerv Plumulites fraternus (na kresbě je smaragdově zabarvený). To pravé drama se odehrává ale na dně moře. Naprostou většinou zde dominuje drobný trilobit poddruhu Onnia superba superba (cca 2 cm bez trnů). Ten je opatřen širokým lemem kolem glabely s pravděpodobnými receptory pro hledání potravy v bahnitém dně a zvláště dlouhými trny, které právě při hledání této potravy za pomocí lemu, pomáhaly trilobitovi v udržení stability a vyvážení osy trupu. Pokud trilobit uhynul, velmi často na jeho zbytcích hodovali jiní živočichové. Mohli to být brachiopodi, ale častěji šlo o "pračervy" druhu Conchicolites meskai. Ti jsou zobrazeni fialovou barvou v levé části ilustrace právě ve chvíli, kdy hodují na zbytcích rozpadlého krunýře trilobita Onnia superba. Tyto živočichy věda řadí do třídy Tentaculita, tedy mezi tzv. tentakulity, kteří jsou doposud nejistého zařazení. Ti rodu Conchicolites jsou typičtí pro ordovické vrstvy a jsou charakterističtí pro své časté spojení do svazků, přičemž k podloží "přirůstají" spodním, tenkým koncem. Naše zkušenost, potvrzená několika málo nálezy je však nepatrně jiná. Jelikož byli tito konchikoliti opatřeni přijímacím aparátem právě v rozšířené části schránky, byli naopak často uchyceni právě tou, k příjmu potravy, tedy ne tou tenkou - příklady našich nálezů zde. V popředí, mezi trilobity rodu Onnia se plazí za nějakou potravou plž s typickou spirálovitou ulitou druhu Lophospira viator. Pod největším plujícím trilobitem se nacházejí běžní, drobní mlži druhu Ctenodonta bohemica. Zprava se dvěma trilobity rodu Onnia navazuje interaktivní kontakt další běžný dalmanitidní trilobit z těchto vrstev a to Sokhretia solitaria s velkým trnem na pygidiu. Zcela v pravém dolním rohu je dravá hadice druhu Taeniaster bohemicus. Bezprostředně kolem ní se odehrává zcela běžný život, neboť ani jeden z živočichů není v ohrožení, není totiž na jídelníčku tohoto predátora, ba naopak mohou fungovat vzájemné symbióze. 

trilobit Chlustinia keyserlingi z bohdaleckého nebo zahořanského souvrství 

asociace letenského souvrství ze svahů Dědu

Letenské souvrství pod Drabovem na svazích kopce Děd u Berouna, směrem ku Královu dvoru, či Zahořan poskytlo, zvláště v minulosti vhled do sice poměrně chudě diverzifikovaného společenstva, ale velmi zajímavého a ojedinělého. Dominantním prvkem rekonstrukce je v levé části kolonie lilijic druhu Caleidocrinus multiramus. Ty jsou odtud velmi zajímavé, protože z jiných lokalit letenského souvrství defakto nejsou moc známy. Byly to drobné disparidní lilijice s malým kalichem, které žily přisedle na mořském dnu a filtrovali vodu skrze velké množství brachiol. V jejich stínu číhá snad nejvýznamnější trilobit letenek a to Dalmanitina socialis. Mladší jedinec stejného druhu se nalézá v centrální části, v popředí rekonstrukce. Napravo od něj  jsou dva jedinci záhadných karpoidů, o jejichž způsobu života máme jen velmi málo informací. Aktuálně je řadíme mezi echinodermy, tedy ostnokožce, tedy do stejné skupiny, do které řadíme například dnešní mořské hvězdice. Tito dva, zde zobrazení krasavci náleží do druhu Dendrocystites barrandei. Na mnoha nálezech se vyskytují ve velkých koloniích, které mohly čítat mnoho desítek jedinců. V pozadí za nimi je skupinka tří brachiopodů druhu Drabovia redux.

idealizovaná rekonstrukce mořského společenství letenského souvrství, stupeň beroun z lokality Veselá u Berouna

Letenské souvrství se vyznačuje pozvolnou rytmickou sedimentací rychlým střídáním hrubších a jemnějších uloženin, silně upomínajícím na flyšové sedimenty. Je tvořeno převážně šedými až tmavošedými drobami se středním až bohatým obsahem jílu; na Letné a v jihovýchodním křídle pánve převládají droby chudé jílem. V letenském souvrství jsou dále dosti hojné protokvarcity, nejčastěji v podobě pískovců s jílovitým nebo jílovito-karbonátovým tmelem. Bentická fauna je v letenském souvrství chudě diversifikována a je vázána na několik stratigrafických úrovní. Laicky řečeno, letenská fauna se jen na některých lokalitách nalézá v pozoruhodném množství, na většině míst ale skoro nic nenajdete. Proslulá je lokalita Drabov na vrchu Děd u Berouna, kterou znal už Barrande. Dále svahy dědu, zvláště směrem ke Královu dvoru, které byly proslulé spíše výskytem ostnokožců, jako jsou lilijice a karpoidi rodu Dendrocystites. Zdejší exponovaná rekonstrukce se však týká jiné lokality v blízkosti Berouna. Jde o lokalitu, které se říká Veselá, podle kopce, na kterém se nachází. Tato lokalita nabídla bohaté společenství živočichů, od klasických zástupců letenského souvrství po velmi bizarní tvory, přičemž mnozí jsou dodnes velkou záhadou. Chtěl jsem na rekonstrukci předvést co nejširší paletu odtud nalezených živočichů, přesto zde ani zdaleka nejsou všechny rody.
Pokud bych začal ikonickými trilobity, tak zcela nejvýznamnější skupinou byli dalmanitidi druhu Dalmanitina socialis. Druhovým jménem byl tento trilobit pojmenován právě díky zjištěnému nápadnému sociálnímu chování. V jejich bezprostřední blízkosti se nalézají dva osamělí jedinci drobných trinukleidních trilobitů s typickým perforovaným lemem druhu Deanaspis goldfussi, kteří pravděpodobně také často inklinovali k životu ve větších skupinách. Pak tady byli i nepatrně vzácnější trilobiti, možná z toho důvodu, že část života prožívali jako solitérní jedinci. V podstatě uprostřed rekonstrukce je kalymenidní trilobit druhu Calymenella parvula. Zcela vpravo slézá skalní převis jiný fakopidní trilobit druhu Prionocheilus mendax. Mezi vzácnější trilobity patří odontopleuridní drobný trilobit druhu Primaspis primordialis, kterého bychom nalezli plovoucího v levém horním rohu rekonstrukce. 
Kromě samotných trilobitů nabízí letenské souvrství i mnohé nálezy jiných členovců, někdy pomětně bizarních. Pod plovoucím primaspisem jsou dva jedinci záhadných členovců, kteří jsou zde vyobrazeni nafialovělou barvou a které řadíme do druhu Drabovaspis complexa. Pojmenovaní jsou podle lokality Drabov na Dědu u Berouna. K dalším takovým záhadným členovcům patří zcela jistě Furca, která připomíná známější příbuznou Marrella splendens, kterou známe z jemných burgesských břidlic z Britské Kolumbie. Problém je, že z letenského souvrství neznáme kompletnějšího jedince, protože letenské droby neumožňují zachování měkkých částí jedinců. Jde konkrétně o druh Furca bohemica a na rekonstrukci jej nalezneme v horní části, jako takové modré plovoucí pírko. Velmi zajímavým členovcem je Duslia insignis, který dosahoval poměrně velkých rozměrů - kolem 10 centimetrů. Tento živočich byl vázán na torentikolní životní prostředí - to je v rychle proudící a dobře prokysličené vodě, kde žil přisedle, jako nějaká přísavka například k mořskému útesu, skále atp. Zde jsou vyobrazeni tři jedinci tohoto druhu v pravé horní části rekonstrukce přisátí ke spodní části skalního převisu. Na stejném skalním převisu jsou i nodule zástupců mechovců rodu Monotrypa, snad druhu disculus. V jejich bezprostřední blízkosti se nalézá skupinka drobných rakovců druhu Nothozoe pollens. Na jedné z mechovek se také plazí vzácný plž rodu Nonorios. Zcela v popředí je skupinka brachiopodů druhu Drabovia redux, filtrující potravu a nalevo o nich je uhynulý mlž Modiolopsis draboviensis. Toliko k rekonstrukci.

idealizovaná rekonstrukce mořského společenství vinického souvrství, stupeň beroun z dnes již zaniklé lokality Vinice u Berouna 

Vinické souvrství vzniklo ve spodní části středního berounu, tj. v období význačného prohloubení pražské pánve. Jednalo se o poměrně hlubokomořské dno s malým obsahem kyslíku. V důsledku tohoto nedostatečného prokysličení pánve je bentická fauna vzácná. Místy lze nalézt chudé společenstvo ramenonožců, mlžů a gastropodů, a to: Aegiromena aquilla (Barr.), Sinuitopsis neglecta Per., Staurospira vermiculosa Per., Lophospira viator Per., L. spoliata Per., Ctenodonta bohemica (Barr.), C. major (Barr.), C. praecox (Barr.), dále hyolity Gompholites striatulus (Barr.), z trilobitů jsou nejčastější Stenopareia panderi (Barr.), Dalmatina elfrida Šn. a Marrolithus ornatus (Stbg.). Pelagická fauna je zastoupena konuláriemi, nehojnými ortokonními nautiloidy a graptolity druhu Climacograptus cf. wilsoni Lapworth. Epiplanktonní způsob života je připisován drobným ramenonožcům Paterula bohemica Barr. a Anx simplex (Barr.) - V. Havlíček - J. Vaněk, 1990).

Publikovaná rekonstrukce se týká konkrétní lokality a opírá se vesměs o nálezy z této lokality. Jde o dnes již zaniklou, či nepřístupnou lokalitu na Vinici, která leží na svazích Dědu u Berouna. Jednalo se o poměrně bohaté naleziště, přesto s velmi chudě diverzifikovanou faunou. Muselo se bezesporu jednat o ne velmi příznivé prostředí pro život, ale velmi příznivé pro případnou fosilizaci. Zcela nejhojnějšími živočichy byli trilobiti druhu Deanaspis senftenbergi s typickým perforovaným lemem kolem hlavy a velmi dlouhými lícními trny, které až třikrát převyšovaly délku těla. Dva jedinci tohoto druhu můžeme vidět v pravém zlatém řezu rekonstrukce. Jeden shání na dně potravu, druhý se nad ním zrovna transportuje v moři. Nejspíše to nebyli dobří plavci, ale krátkého transportu byli zcela jistě schopni. Největším trilobitem zde znázorněným je Dalmanitina elfrida. Tento druh je druhý nejhojnější trilobit vinického souvrství, hned po již zmíněném trinukleidním trilobitu Deanaspis senftenbergi. Nejčastějším nálezem byly izolované cephalony a pygidia a thoracopygony. Kompletní jedinci zde byly vzácní a většinou velmi poškození. Tento druh je blízce přibuzný druhu Dalmanitina proaeva, kterého známe z mladšího zahořanského souvrství a pravděpodobně bude k tomuto druhu časem přiřazen nebo se stane druhovou variací z jiných, starších vrstev, protože nese zcela totožné morfologické znaky. Mohli se však odlišovat na základě znaků zcela jiných, než jenom morfologických a to třeba jinou barevnou variací, kvůli mimikri, vzhledem že oba druhy žili v poměrně jiném prostředí. To však dnes již jen těžko zjistíme. Kromě těchto dvou druhů se zde sporadicky vyskytovali trilobiti poměrně vzácní. Šlo například o trilobita, jež se nachází v pravém spodním rohu rekonstrukce Zeliskella deshayesi, kterého jsme zobrazili karmínově zbarveného a jež je zrovna v interakci s jiným vzácným trilobitem a to Eccoptochiloides scuticauda. Na rozdíl od těchto vzácných trilobitů je ještě poměrně hojný drobný kyklopidní trilobit Cyclopyge rediviva, jehož dva jedince můžeme vidět pod Dalmanitia elftida. Cyclopyge je typická tím, že má velkou hlavu s obřími složenými oči, krátký trup trup o šeti článcích, který je ukončen poměrně velkým pygidiem, který byl srostlý v jeden plovák. Nalevo od těchto jedinců se nalézá jeden z nejvzácnějších trilobitů, jehož nálezy jsou známy i z Velké Británie nebo např. Spojených států. Vesměs však ve velmi, opakuji velmi nepříznivém zachování. Je to možná dáno tím, že při své drobné velikosti trpěl tělesnou indispozicí, jako že měl tak tenkou schránku, že se i v příznivých podmínkách zachovala jako zborcené, rozplavené něco. Jde o droboučkého trilobita druhu Ellipsotaphrus infaustus. Abychom neopomněli všechny trilobity, vlevo nahoře se ve vodě vznáší charakteristický trilobit vinického souvrství, poměrně ale vzácná Dionide formosa. Kromě všech výše zmíněných trilobitů se zde vyskytuji třeba i ostnokožci, konkrétně zvláště karpoidi, jako například Anatifopsis bohemica, který vypadá jako pupen sakury nebo také prastarý karpoid rodu Placocystites, kterého nalezneme  v levé části rekonstrukce, tyrkysově zabarveného.

pokus o zachycení společenství živočichů králodvorského souvrství svrchního ordoviku z lokality Levín - Lucberk

Biota králodvorského souvrství od Levína je mapována již spousty desítek let. Nejedná se o jedinou takto relativně bohatou lokalitu tohoto souvrství u nás. Většina lokalit je však již jen věchýtkou minulosti, jež poníženě padla například nejrůznějším developerským "snům". Výborným příkladem je mimořádná, přesto zaniká lokalita Lejškov, která mapovala stejné souvrství, přesto nepatrně odlišnou biotu.

Na dvou obrázcích níže vidíme některé zástupce živočichů, které lze, mimo jiné nalézt nad "dálničním" svahem vrchu Lucberk poblíž Levína u Králova dvoru. Respektive, kteří zde byli nalezeni v minulosti. Lokalita je dnes obestavěna vilami na klíč, soukromými rezidencemi a soukromými pozemky, tudíž je poměrně složité se na ni dostat, nehledě na to, že je sběrateli zkamenělin už dost "vytěžená". Králodvorské souvrství je charakterizováno, jako období vulkanického klidu. V důsledku lepšího prokysličení převládají zelenavé a šedé jílovité břidlice, místy s karbonátickými konkrecemi. Dalším charakteristickým rysem králodvoru je snadná migrace bezobratlých mezi jednotlivými oblastmi, svědčící pro skutečnost, že tehdejší oceán Iapetus a Tornquistovo moře nepředstavovaly již vážnou překážku v šíření faun. Na většině lokalit je fauna velmi chudá. Bentické společenstvo má veskrze ráz hlubšího moře s bahnitým dnem. Vyskytovali se zde jak zástupci velkých živočichů, tak i drobných, zástupci slepých živočichů a naproti nim to byli zvláště trilobiti s velkýma složitě strukturovanýma očima. Obecně se předpokládá že se jednalo o splečenství pelagicky žijících živočichů. Je to také období velkých klimatických změn, které je vysvětlováno globálním oteplením ve svrchním ordoviku.

Na rekonstrukci výše vplouvá z pravé strany do výjevu ostnitý a pravděpodobně i dravý trilobit druhu Selenopeltis vultuosa. Pod ním se nalézají běžní styginidi druhu Zetillaenus wahlenbergianus, kteří se zřejmě spíše "pásli" na mořském dně a pravděpodobně jejich zabarvení bylo nevýrazné, aby byli co nejméně zranitelní případnými predátory. V levé části a vzadu za selenopltisem se prohání patrně aktivní plavec Amphitryon radians (zbarvený do růžova). Zcela uprostřed shánějí potravu drobní trilobiti druhu Dionide speciosa, kteří vynikali zvláště dlouhými lícními trny. Zcela v předním spodním plánu se nalézají dva drobní jedinci ordovických předchůdců styginidních trilobitů, jejichž boom teprve nastane v mladších epochách paleozoika a to poddruhu Phillipsinella parabola parabola (na rekonstrukci jsou znázorněni černou barvou). Vlevo na kamenech bychom mohli spatřit dva jedince druhu Microparia speciosa. Tito trilobiti byli spíše drobní, nicméně disponovali poměrně velkýma očima. Podobné kameny jim tak mohli sloužit jako strategické místo, kde se uchránit před útokem predátorů. Pravděpodobně se nechali často transportovat vodními proudy z místa na místo. Na stejných kamenech se nalézají tři brachiopodi druhu Chonetoidea radiatula na kterých se přiživuje "kolibřík" tehdejšího moře, drobný slepý trilobit druhu Raphiophorus tenellus, který byl opatřen dlouhým glabelárním ostnem, kterým mohl, při shánění potravy prošťournout kdejakou potvůrku, či mořské dno. V levé spodní části se před mořskými rostlinami prohání významný zástupce králodvorského souvrství, drobný, přesto patrně dravý trilobit druhu Actinopeltis carolialexandri. Kromě této identifikovatelné fauny se zde vyskytují například nautiloidi, jejichž stlačené nálezy schránek nejsou odsud žádnou výjimečnou vzácností. Dno moře je protkáno chodbičkami pračervů, které řadíme do rodu Chondrites. Ještě bych rád upozornil na přítomnost brachiopodů, které vidíme v centrální části v pozadí na skalním převisu. Jsou to ramenonožci druhu Cyclospira barrandei.

Indikátorem, který propojuje první ilustraci s touto druhou je trilobit Zetillaenus wahlenbergianus,, který je ukrytý v centrální horní části ilustrace za mořskými rostlinami. Dominantním trilobitem je zde však bezesporu obří druh Birmanites kielanae, který patrně většinu života spásal mořské dno, ale byl schopen i větších transportů z místa na místo. V levé části výjevu je na skalním převisu kolonie brachiopodů druhu Christiania nilssoni, v jejichž blízkosti se nalézají drobní trilobiti Cyclopyge marginata. Ti byli bezesporu častou kořistí predátorů. Z toho důvodu museli být neustále ve střehu. Z toho důvodu byli opatřeni obříma složenýma očima. Na rekonstrukci se navíc zdržují právě v blízkosti již zmíněných brachiopodů, v jejichž koloniích mohli v případě nebezpečí nalézt bezpečí. K tomu jim mohlo sloužit i účinné mimikry. Na skalním převisu bychom ještě našli dva zástupce podivných žahavců - konulárií, i s jedním uhynulým jedincem s typickou rozpadlou schránkou. V pozadí, v průhledu do otevřeného moře zaznamenáváme jednoho orthocera. V pravé části rekonstrukce vidíme tři drobné slepé jedince trinukleidních trilobitů druhu Nankinolithus granulatus s typickým perforovaným lemem kolem hlavy. V jejich blízkosti jsou zbytky plžů rodu Synek a nesmím opomenout ani dva podivné belerofontidní plže druhu Grandostoma grande, s podivně se široce rozprostřeným ústím ulity, dokonale přizpůsobené měkkému substrátu.

SILUR

idealizovaná rekonstrukce motolského společenstva z lokality Lištice

Společenství motolského souvrství, náležející do spodního siluru z lokality Lištice je poměrně jiné, než jak jej známe například od svatého Jana pod Skalou, od Loděnic, z lomu Kosov a jiných lokalit. "Dle druhové skladby se jedná o společenstvo Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus, indikované druhy Liolalax bouchardi - Sphaerexochus mirus - Cheirurus obtusatus. Bylo to s více než 45 druhy trilobitů, mimo jiných živočichů, druhově nejpestřejší společenstvo barrandienského siluru, což bylo podmíněno velkou pestrostí různých biotopů od mělkovodních se sedimentací bělavých bioklastických vápenců, přes kalové vápence laterálně přecházející do aulacopleurvých břidlic a graptolitových břidlic. Také v tehdejším barrandienském moři koexistovala 3 společenstva vedle Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus ještě Aulacopleurové a Raphiophorus-Rabuloproetus která se částečně propojovala jak migracemi tak pro nás zřetelným přeplavováním zbytků těl vodním prouděním" (V. Vokáč). Kromě známých taxonů, jež jsou pro motol charakteristické se v těchto vrstvách nalézají i poměrně bizarní živočichové. Vlevo je skupinka tří brachiopodů druhu Leptaena limbifera, nad ní se vznáší velmi neobvyklý a vzácný trilobit Deiphon fleur. Jedná se o malinkého trilobita, kterého řadíme mezi cheiruridní fakopidy. Jeho taxonomie není doposud zcela vyřešená. Je pravděpodobné, že patřil spíše k planktonímu bentosu, není však vyloučeno, že byl na pleurách opatřen blanami, či řasami, jež mu mohli dopomoci v transportu z místa na místo. Pravděpodobně podobnými trhavými pohyby, jaké má dnešní mořský koník. Mírně vpravo nad ním proplouvá další bizarní fakopidní trilobit s charakteristickou předimenzovanou glabelou Staurocephalus murchisoni. Jednalo se o drobného, ale velmi dravého trilobita, před kterým se měli jistě na pozoru například drobní proetidní trilobiti. Těch zde žila zřejmě velká populace druhů. Já jsem je zde zastoupil druhy dvěma. Lépe zřetelní jsou na levé straně "dioramy". Cyphoproetus depresus a téměř zcela nahoře Interproetus pralux. Toto jejich druhové označení je ale diskutabilní. Sám F. Hartl, asi největší soudobý český odborník na proetidní trilobity mě upozornil, že, cituji: "Interproetus pralux je teď už Interproetus xenon - kranidia. Pygidia Interproetus pralux vyobrazena Šnajdrem patři pravděpodobně k rodu Lodenicia. V tomto společenství by mohl být i Interproetus numvertus", konec citace. Vyplývá z toho jedno, že je patřičné tyto proetidy zrevidovat. Zcela v popředí uprostřed jsou charakterističtí fakopidi, jejichž fragmenty jsou z Lištic proslulé - Sphaerexochus (S.) mirus. K dalším charakteristickým trilobitům z lokality patří větší styginidní trilobit Liolalax bouchardi, známý také pod synonymickým jménem Bumastus. Stejné druhy se pasou v pravé horní části ve stínu tabulátních korálů rodu Favosites. Se stejnými tabulátními koráli zápasí o potravu velcí hlavonožci rodu Phragmoceras. Ve stínu útesů číhá na svou kořist bizarní ostnitý trilobit Ceratocephala barrandei. Napravo od něj je uchycena blíže neurčená mechovka a v pozadí je ještě cítit, krom dalších jedinců mechovek, proetidů atp. brachiopody druhu Janius exsul. Zcela vpravo dole, abych nezapomněl je ještě jeden typický, ale vzácný trilobit z této lokality druhu Bohemoharpes crassifrons, který byl pravděpodobně po celý život ponořen do blátivého či písčitého dna, kde sháněl potravu. Byl schopen asi krátkodobého transportu mírným a nízkým plachtěním nade dnem, ale o žádného zdatného plavce se zřejmě nejednalo.

idealizovaná rekonstrukce motolského společenstva z lokality Černidla, Barrandovy jámy u Loděnic zóny Cyrtograptus lungreni

Nahoře přípravné kresby, níže samotná realizace společenství rodu Aulaccopleura z lokality Loděnice. Jedná se o faunistické společenstvo z graptolitové zóny Cyrtograptus lungreni, subzóna Testograptus testis. To jsou ty přímé nebo různě spirálovitě pokroucené plovoucí pilky.

Kromě samotných graptolitů se na idealizované rekonstrukci vyskytují řasy, ramenonožci, v pozadí vzácní krinoidi, tedy lilijice, patrně rodu Pisocrinus a vzácně také ortoceři, jejichž schránky odsud známe ze stlačených fragmentů. Bylo zde však poměrně bohaté společenství různých trilobitů. Nejznámější jsou až ikoničtí proetidní trilobiti druhu Aulacopleura konincki. Ti se zde vyskytovali masově a pravděpodobně vyhledávali mořské dno, ze kterého vyvěrala teplá voda a horké sirné oxidy. To bylo zapříčiněno tím, že se lokalita vyskytovala poblíž mořské sopky, která ležela nedaleko, u Svatého Jana pod Skalou. Kromě těchto Aulacopleur zde v poměrně hojném množství žili také ostnití trilobiti rodu Odontopleura (oranžový vpravo dole), který zrovna hledá potravu v blízkosti ramenonožců a také někteří draví fakopidi. Ti jsou zde zastoupeni hned dvěma zástupci. Zcela vlevo dole se perou o čerstvý úlovek mořského červa dva zástupci druhu Phacopidella glockeri a dole uprostřed je ve výhružné pozici překvapen ostnitý Cheirurus obtusatus. Překvapen je vzácným mnohoštětinatým červem rodu Plumulites. Tito byli na svém vrcholu v hlubokém ordoviku, proto je překvapením nejen pro trilobita rodu Cheirurus, ale i pro samotnou vědu, že byl jeden kompletní jedinec nalezen právě v těchto silurských vrstvách.

rekonstrukce vybraných a vzácných trilobitů motolského společenstva z lokality Černidla, Barrandovy jámy u Loděnic zóny Cyrtograptus lungreni

Na prvním obrázku zaujme dominantní dravý lichiidní trilobit poddruhu Dicranopeltis scabra propinqua, který zrovna pronásleduje drobného proetida druhu Cyphoproetus putzkeri. Samotný lov probíhá skrze kolonii graptolitů, kterou Dicranopeltis doslova rozráží. Zcela bez povšimnutí, nalevo od výjevu spásá bentos jiný proetid druhu Lodenicia dentatula. Patrně ji před nekompromisním dravcem zachraňuje nezájem celé situace.

Na druhém obrázku zcela v popředí rozvířil dno vzácný trilobit Bohemoharpes naumanni s extrémně velkým podkovovitým lemem. Nebýt tohoto lemu, tak nápadně připomíná nejběžnějšího trilobita, Aulacopleura konincki. Podobnými dispozicemi, ačkoliv zcela rozdílnými prostředky vyniká drobný asaphidní trilobit druhu Raphiophorus rouaulti. Zatímco Bohemoharpes, opatřen širokým lemem dokázal hrábnout do dna moře a vytěžit maximum živin, Raphiophorus musel být spíše jako kolibřík. Nejprve špičkou dlouhého glabelárního trnu rozčísl, či načechral dno a pak spásal. Lícní trny mu nejspíše sloužily k vyrovnání stability, podobně jako kýl u lodi. Téměř zcela bez povšimnutí mezi těmito trilobity proplouvá velmi drobná Scharyia wenlockiana, která tvořila bentos (měřila jenom pár milimetrů) a byla tak co nejnenápadnější.

několik málo gastropodů rodu Platyceras Conrad, 1840 z českého siluru

Ilustrace několika zástupců gastropodů rodu Platyceras z českého siluru. Jde o zástupce jak z liteňského, tak kopaninského souvrství. Platycerové diverzovali ve spodním devonu, ti ale nebyli předmětem této ilustrace. Nějaké platycery máme zastoupeny ve sbírce vlastními nálezy. Tato kresba však volně vychází z Barrandova Silurského systému, konkrétně svazku GASTEROPODES 1903, revidované Pernerem. Jak je z ilustrace zřejmé, jde o typické zástupce mořských "hlemýžďů". Variabilita schránek, která byla již v siluru velmi široká, se ve spodním devonu ještě více variovala. Vesměs šlo o drobné živočichy jejichž nálezy schránek se nejčastěji pohybují, až na výjimky kolem 1 - 3 cm. Zcela jistě byli tito plži zdobeni barevnou kresbou, tu jsem na obrázku výše vlevo vypustil proto, aby vyzněla samotná skulptuace schránek. Ta je totiž pro určování, zdá se prioritní, protože nálezy se zachovalou kresbou jsou velmi velmi vzácné. Na obrázku výše vpravo, jsem již tyto plže doplnil i o nějakou barevnou kresbu. Ta volně vychází z recentních poznatků a také z práce Jiřího Kříže a Pavla Lukeše - Color Patterns on Silurian Platyceras and Devonian Merista from the Barrandian Area, Bohemia, Czechoslovakia, 1974.

Coral - Crinoid Community svrchnosilurského moře kopaninského souvrství v blízkém okolí obce Mořina /lomy Amerika, "Kouřící" lom/

V bentickém společenstvu v lomech Amerika silně převažují zástupci korálů a krinoidů. Toto výtvarné pojetí zobrazuje pouze některé z mnoha nalezených rodů a druhů. V levé části v popředí do výjevu vstupuje významná lilijice druhu Eucalyptocrinites veles sp. n. Hned za ní se na mořské dně rozrůstá obří kolonie tabulátních korálů rodu Favosites. V blízkém okolí těmto tabulátům konkuruje menší kolonie karmínově zabarvených lilijic druhu Crotalocrinites rugosus. Po pravé straně od tohoto společenstva je drobnější, nachově zabarvená solitérní lilijice popsaná jako Periechocrinus sp. n. Zcela vpravo v popředí je trojice lilijic s deštníkovitými korunami druhu Syndetocrinus dartae. Nalevo od nich se přemisťuje platyceratidní plž, jež putuje za potravou. Zřejmě ji najde v koruně některého z větších krinoidů. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou právě exkrementy, které krinoidi vylučují. V centrální části v popředí jsou tu a tam roztroušené miniaturní, zeleně zabarvené primitivní lilijice druhu Pisocrinus morinensis. Nad tímto společenstvem se ve vodních sloupcích vznášejí juvenilní zástupci hlavonožců se zahnutou schránkou rodu Oonoceras. 
Mořské dno kopaninského souvrství bylo poměrně neklidné, tektonické a nestabilní, postižené vulkanoklastickými akumulacemi. Tato neustálá nejistota je zde dominantně zobrazena podvodními sloupci páry smísené s oxidem siřičitým, uhličitým, metanem a dalšími plyny, které se puklinami derou z nitra země na světlo světa.
Aleš Hudeček, akvarel, 2021.

několik krinoidů z kopaninského souvrství z Mořiny - lomy Amerika, ukazující zlomek diverzity, rozmanitosti a krásy, které dosahovaly lilijice v období siluru

A) Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821), B) Eucalyptocrinites veles sp. n., C) Gissocrinus involutus Bouška, 1944, D) Periechocrinus sp. n., E) Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943, F) Syndetocrinus dartae Kirk, 1933.

rekonstrukce koruny krinoida Lampterocrinus astroferus sp. n. z kopaninského souvrství lomu Kosov u Berouna

čtyři studijní kresby podle nálezů krinoidů z naší sbírky z českého strašího paleozoika - vlevo nahoře neurčený krinoid, kopaninské souvrství, lomy Amerika, vpravo nahoře neurčený krinoid, kopaninské souvrství, lomy Amerika, vlevo dole Pycnosaccus bucephalus (Bather, 1890) †, kopaninské souvrství, lomy Amerika, vpravo dole Icthyocrinus sp., pražské souvrství, Houbův lom, Koněprusy (kresby Markéta Hermanová)

DEVON

aneb dáme si rande v devonu

Markéta Hermanová - BAR/RANDE (Barrandova skála - lochkovské souvrství), akryl na plátně, 140 x 190 cm. Markéta zde do malby zpracovala krásnou slovní hříčku, vycházející z  příjmení Barrande. To se jí stalo asociací představující dvě slova, místa a činnosti, která jsou častou příčinou nějakého spojení, podobného, jaké představují slova kámen a organismus.

několik málo gastropodů rodu Orthonychia Hall, 1843 z českého devonu

Bizarní skupina vyhynulých mořských gastropodů, česky plžů, jejichž diverzita a variabilita dosáhla svého vrcholu ve spodním devonu. Poměrně často na jejich nálezy můžeme narazit v koněpruských vápencích pražského souvrství a to jak přímo v Koněpruských lomech, tak třeba na Plešivci. Ne vždy jsou však nálezy ideální, v mnoha případech jde pouze o výlitky vnitřních dutin ulit. Co se týče samotných těl plžů, tak to je čistá fantazie. Jejich měkké tkáně se pochopitelně  doposud nepodařilo nalézt. Co však již tehdy měli zcela bezpečně byl předek, vybavený receptory a zadek, neboť jde o migrující živočichy. Co se týče barvy, pro tu platí totéž. Jelikož však obývali velmi barevné prostředí, dá se předpokládat, že byli také nejspíš velmi pestře zabarvení, ať už kvůli mimikri nebo naopak aby působili nebezpečně a odrazovali tak případné predátory. Velmi pravděpodobně měli jak na schránkách, tak i těle výraznou barevnou kresebnost, jako je žíhání, pruhy, fleky atp., tu jsem ale vypustil proto, aby vyzněla samotná skulptuace schránek.
Jde o poměrně velkou a variabilní skupinu plžů, která, ač tak významná , neprošla téměř 100 let žádnou pořádnou revizí.

kolonie krinoidů druhu Parapisocrinus quinquelobus (Bather, 1893) † z lochkovského souvrství, Praha - Řeporyje

cefalopodi Calorthoceras pseudocalamiteum a trilobit Paralejurus campanifer z koněpruských vápenců pražského souvrství

rekonstrukce kladidní lilijice rodu Arachnocrinus Meek and Worthen 1866 † z koněpruských vápenců pražského souvrství

lilijice rodu Edriocrinus Hall, 1858 † přichycené na schránce uhynulého orthokonního hlavonožce - někde na koněpruském útesu

rekonstrukce drobné lilijice druhu Simakocrinus facilis Prokop † z koněpruských vápenců pražského souvrství

rekonstrukce drobné lilijice druhu Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) † z koněpruských vápenců pražského souvrství

Markéta Hermanová - V sudech

idealizovaná rekonstrukce spodnodevonského lochkovského souvrství od Černé rokle

Idealizované dno spodnodevonských lochkovských vrstev - na dně jsou přisedlé skupinky velkých mlžů rodu Hercynella, vyskytují se tam též sporadicky tabulátní koráli rodu Favosites, kteří ale na rekonstrukci tvoří kompoziční dominantu a na jejichž povrchu se pomalu plazí plž rodu Loxonema, nalevo v pozadí se šine jiný plž lochokovského souvrství, Raphistomina tarda. Ve stínech těchto živočichů se v popředí schovávají fakopidní trilobit Lochkovella misera, který svými tykadly zkoumá drobného proetida Lepidoproetus lepidus, v pravé části hledá potravu Spiniscutellum umbelliferum (smaragdově zabarvený) a za ním v pozadí je malá skupinka brachiopodů Howellella inchoans, kteří se v těchto vrstvách vyskytují masově atp. Na vyobrazení se již nevešli jiní obyvatelé těchto vrstev a to např. mlži Panenka, Neklania, rostrokonchy, jako Conocardium aptychoides, ortoceři, hyoliti, konulárie, mnoho jiných ramenonožců, mnohé jiné druhy trilobitů např. Decoroscutellum hanusi, Ceratonurus zephyrus, Ceratocephala lochkoviana, Leonaspis lochkovensis a mnoho dalších, eurypteridi jako Pterygotus perneri, rakovci, jako např. Montecaris antecedens, pancířnaté paryby (pancířnatci), jako např. Kosoraspis peckai, Radotina kosorensis, Sudaspis chlupaci, Tlamaspis inopinatus, lilijice a jiní živočichové.

idealizovaná rekonstrukce devonského koněpruského útesu pražského souvrství

Pokus o idealizovanou a zároveň exponovanou rekonstrukci devonského koněpruského útesu pražského souvrství. Kde tedy jsme, nacházíme se na dně naprosto čirého, ale poměrně divokého, příbojového moře, kde žijí živočichové v exaltovaném množství a často v dokonalé symbióze.

A co tedy vidíme? V moři se volně pohybují ortokonní (s přímou schránkou) cefalopodi rodu Calorthoceras, kteří zápasí o zbytky potravy s mechovkami a koráli. Jiní, zřejmě dravější cefalopodi se spirálovitou schránkou rodu Discoceras se vznášejí v pravé části výjevu. Nad prvním plánem filtrují vodu lilijice rodů Torrocrinus, Perunocrinus, Icthyocrinus (ty s baňatou tékou a relativně krátkými brachiolami). Na těchto lilijicích soupeří o potravu, či symbioticky koexistují cefalopod Ptenoceras alatum a zvláště velcí trilobiti druhu Paralejurus campanifer, býci mezi devonskými trilobity, kteří byli po většinu času "ustájeni" ve štěrbinách a výdutích útesu, aby posléze vyrazili na pastvu. Vzhledem ke své velikosti (až 30 cm) museli denně spořádat docela velké množství bentosu. Velcí, velmi běžní plži koněpruského útesu rodu Praenatica gregaria se v levém spodním výjevu snaží navázat symbiotický kontakt s velkou lilijicí Pernerocrinus paradoxus (ta je zde zobrazena růžově a vypadá, jako deštník), hledajíce zbytky potravy - spekuluje se také, zda vztah mezi crinoidy a Platycery (těmi plži) obecně je buď komenzální, to je kdy jeden má ze vztahu prospěch zatímco druhý tím není ovlivněn nebo parazitární. Existuje také možnost, že byli Platycerové kleptoparazitní, mohli extrahovat natrávenou potravu z konečníku crinoidů ještě předtím, než je zažívací systém lilijic proměnil v exkrementy (Sutton et al., 2006).  Ještě více nalevo od Pernerocrina v pozadí jsou snad nejtypičtější a nejběžnější brachiopodi z Koněprus, Sieberella sieberi. Koněpruský devonský útes, který se svého času nacházel v tropech, nebyl však typický korálový útes, jak si jej představujeme dnes. Obrovský podíl v něm zastupovali Bryozoa - mechovci. Ti jsou na rekonstrukci zastoupeni převážně v prvním plánu a jsou typičtí pro své mřížkovité struktury. Jsou zde zastoupeni rody Fenestrella, Isotrypa aj.  Samozřejmě se zde vyskytovali i koráli a to buď tabulátní, jako rod Favosites nebo rugózní - solitérní korality, tvořící kolonie. Devonské korality, houbovci a mechovci vystavěli největší "korálové" útesy doposud. Právě nad takovými trsy korálů, houbovců a mechovců, jako je rod Favosites nebo Heliolites se v pravé část rekonstrukce prohání velký trilobit Bojoscutellum paliferum který, ač sám velký dravec se seshora maskuje mimikry, neboť zdaleka není největším, ani nejdravějším predátorem. Kromě Bojoskutela je takovým ikonickým trilobitem koněpruských vápenců druh Radioscutellum intermixtum, sad ještě více než Bojoscutelum, ten se nám však do rekonstrukce již nevešel. Samotný trs korálu Favosites, lehce napravo od středu obývají dva druhy trilobitů, drobný ač velký (malý, velký trilobit) Longiproetus confusus gigas a typický zástupce harpetidů z Koněprrus Lioharpes venulosus. Na desce odumřelého, již neidentifikovatelného korálu zcela uprostřed se na povrchu uchytila mechovka Isotrypa, na ní v symbióze koexistují brachiopodi Cymostrophia stephani a ostnitý plž Tubina armata. Zatímco Cymostrophia prožije celý život polapená v mechovce, tak Tubina armata, ozbrojená svým ostnatým krunýřem zřejmě putuje dál po mořském dně.

Je pochopitelné, že nelze v jediné ilustraci zcela postihnout celé pražské souvrství z koněpruských vápenců. Stále tam příliš moc podstatných rodů schází, ale jako takové okénko je to snad dostatečné.

Houbův lom

Na idealizované hypotetické skice, představující některé netrilobitové společenstvo z Houbova lomu u Koněprus, můžeme vidět ve vodě volně plující hlavonožce, různé druhy lilijic, v popředí uprostřed plže druhu Praenatica naticoides, zcela vpravo dole dva zástupce ramenonožců druhu Sieberella sieberi a nad nimi drobnou kolonii drsnatých korálnatců rodu Chonophyllum.

hypotetická podoba lilijice Torrocrinus grandis Prokop et Petr, 1991 (vlevo nahoře kolonie krinoidů Hexacrinites anaglypticus (GOLDFUSS, 1839), v popředí atrypidní brachiopod, platyceridní plž Praenatica gregaria (Barrande in Perner, 1903), ve skalní puklině dvě lilijice Edriocrinus ata Prokop, 1976 †, zcela vpravo kořenový systém lilijic, tento patří lilijici Crotalocrinites sp.) - koněpruský útes

dva predátoři z pražského souvrství - vzácný odontopleuridní ostnitý trilobit Koneprusia a velmi hojný plž Praenatica

Nádherný odontopleuridní rod popsaný nejprve právě z okolí Koněprus, odkud si nese své rodové jméno. Jenom v Česku známe mnoho druhů tohoto krásného devonského trilobita. Jedná se zcela jistě o mladší a příbuznou větev trilobitů rodu Isoprusia Bruton, 1966, kterou známe již ze spodního siluru, například druh Isoprusia coloxyl (Šnajdr, 1986) ze želkovických vrstev, což je nejspodnější český silur a jež zároveň, coby rod pronikl i do devonu. Co se týče rodu Koneprusia, tak z lochkovského souvrství známe dva druhy - Koneprusia adaemona Vaněk, Vokáč & Hörbinger, 1992, Koneprusia dispersa Hörbinger, 2004. Ze sliveneckých vápenců pražského souvrství známe druh  Koneprusia zapletali Vaněk & Pek, 1987, z loděnických vápenců Koneprusia albata Vaněk & Pek, 1987 a Koneprusia villosa Vaněk, 1999 a z vinařických vápenců druhy Koneprusia lanigera Vaněk, 1999 a Koneprusia pustulata Vaněk, 1999. Z mladších zlíchovských vápenců zlíchovského souvrství pak druh Koneprusia dvoraki Vaněk & Pek, 1987 a z chýnických vápenců stejného souvrství druhy Koneprusia chynicensis Vaněk & Pek, 1987 a Koneprusia filae Vaněk, 1996. Ze suchomastských vápenců dalejsko-třebotovského souvrství je to druh Koneprusia subterarmata (Barrande, 1846) a konečně z acanthopygových vápenců chotečského souvrství je to druh Koneprusia fuscina (Novák, 1883). Ještě bychom mohli zmínit taxon, který je zatím v šetření a je z nám z nálezu kranidia a to Koneprusia (Isoprusia) anchyses Vaněk & Pek, 1987 z loděnických vápenců pražského souvrství. Zajímavé je, že nám není známa Koneprusia vyloženě z koněpruských vápenců, ale nějaká taková příbuzná potvůrka tam být zcela jistě musela.

rychlé skici vybraných proetidů zlíchovského souvrství

rychlé skici vybraných proetidů dalejsko-třebotovského souvrství

několik krinoidů z koněpruských vápenců pražského souvrství

A) ostnitý krinoid Arthroacantha vega Prokop, 1982 †, B) ?Camptocrinus sp. (gen. n. ?), C)  Diamenocrinus cf. primaevus LeMenn, 1985 †, D) Trybliocrinus flatheanus Geinitz, 1867 †, E) Vadarocrinus vassa Prokop, 1984 †

předpokládaná podoba disparidního krinoida Catillocrinidae gen et sp. indet. Prokop and Petr, 1998 † z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence) - st. ems

předpokládaná podoba drobného kladidního krinoida rodu Bactrocrinites SCHNUR, 1849 † z třebotovského souvrství stupně ems, který je přichycený na svlečeném pygidiu phacopidního trilobita.

předpokládaná podoba disparidního krinoida Haplocrinites sp. z chotečského souvrství. Praha - Hlubočepy a akantopygové vápence z horního okraje stěny Červeného lomu u Koněprus, st. eifel

předpokládaná podoba kladidního krinoida Follicrinus astacus Prokop, 2012 † z chotečského souvrství, Praha - Hlubočepy, st. eifel

schématická rekonstrukce trilobita Illaenula illaenoides ze stínavsko-chabičovského souvrství

Technika - fix, tužka, uhel, Photoshop.

schématická rekonstrukce trilobita Struveaspis micromma ze stínavsko-chabičovského souvrství

schématická rekonstrukce bioty z Chabičova ze stínavsko-chabičovského souvrství

Lokalita Chabičov spadá do nejsvrchnějšího spodního devonu, který nazýváme stupněm svrhní ems. Časově toto období odpovídá v Barrandienu dalejsko-třebotovskému souvrství, které je charakteristické výchozy suchomastských vápenců, například na Plešivci - Homolák u Koněprus. Co se Chabičovského devonského prostředí týče, tak to je stále předmětem diskuzí. Jde o to, zdali se jednalo o hlubokomořské, přímořské, spádové nebo braktické moře. Na poměrně malém nalezišti se totiž nacházejí jak suchozemské rostliny (v nebývale velkém množství), tak živočichové, kteří spíše inklinovali k čisté, dobře prokysličené vodě, která má blízko k příbojovým mořím (krinoidi nebo korality). Nalézají se zde také živočichové např. trilobiti, kteří byli slepí, a inklinovali spíše k bahnitému typu mořského dna, na druhé straně trilobiti s očima, kteří evidentně žili poměrně aktivním životem. Někteří živočichové byli pravděpodobně opatřeni i světélkujícím orgánem, což by mohlo napovídat spíše hlubokomořskému prostředí. I. Chlupáč na základě nálezů často kompletních exoskeletonů slepých trilobitů, či druhů se silně redukovanýma očima, převahou nektonu (ortokonní nautiloidi, goniatiti) a planktonu (tentakuliti) uvádí - lze se domnívat, že se jednalo o hlubokovodnější klidné prostředí. Jiní "popichovači" však upozorňují na silnou přítomnost nálezů právě suchozemských rostlin, koralitů a lilijic. Chabičov je prostě takovou malou moravskou záhadou, až je s podivem, že přesto, že zde lze nalézt poměrně v hojném množství zcela kompletní nálezy trilobitů, tak tato lokalita nebyla doposud zpracována obecně vědecky hloubkově, vždy pouze rámcově, na základě konkrétního nálezu. Lokalitu poprvé popsal Kettner (1939). později ji studoval především Strnad (1957) a zcela poslední studie pochází od Chlupáče (1965), ta je však přes 50 let stará!
Nevím, jak se to stalo, snad zapracovalo podvědomí a silné vzpomínky na lokalitu, ale samotná vizualizace prostředí silně připomíná podobu současného stavu lokality. Ta se nalézá v tzv. úvozu - Záhumenky a připomíná úzkou brázdu mezi pastvisky a loukami, kterou lemují stromy a keře.
Samotná rekonstrukce je autorsky idealizovaná, na základě nám známých vědeckých poznatků, které však nejsou příliš dostupné. Snažil jsem se zde vyobrazit všechny nejdůležitější/nejběžnější, či nejzajímavější zástupce, kteří jsou doloženi konkrétními nálezy. Někteří poměrně aktuálními.
Velmi běžnou fosílií jsou na dně nahromaděné schránky tentakulitů druhu Styliolina fissurella Hall, 1843. Ti jsou poměrně problematickou skupinou, řazenou mezi měkkýše. Vyznačovali se drobným vzrůstem, tenkou kónickou schránkou a vyskytovali se většinou masově. Často jsou odsud jejich pozůstatky pokryty celé velké desky břidlic. Ve velkém množství se zde nalézají i trilobiti. Aktivní fakopidi s drobnýma očima duhu Struveaspis micromma (Roemer, 1852) se nalézají společně s většími, slepými fakopidy duhu Illaenula illaenoides (Šnajdr, 1977). Jejich nejbližší příbuzní jsou známi z nálezů např. v Německu, Maroku a rod Illaenula až z daleké Číny. V Chabičově se v několika fragmentech našel i do druhu zatím nepopsaný harpetidní trilobit Reticuloharpes sp., který je v pravé spodní části kresby. V horní pravé části, mezi kořeny a spadlými větvemi devonské suchozemské rostliny druhu Pseudosporochnus krejcii Stur. 1904 se prohání velmi drobný proetidní trilobit druhu Moravocoryphe kettneri Přibyl & Vaněk, 1978. Ten, kromě toho, že je velmi vzácný disponuje jednou abnormalitou. Na hlavovém štítu byl opatřen malými růžky a s největší pravděpodobností nešlo o tykadla. U proetidních trilobitů se tak jedná o poměrně bizarní vývojovou záležitost. Velmi pravděpodobně se na lokalitě v budoucnu najde ještě větší množství rodů trilobitů. Ze suchomastských vápenců jsou nám známi i scutelidní trilobiti. Některé studie uvádějí z Chabičova ještě nálezy trilobitů Piriproetus sp. a Plagiolaria sp., ty jsou však sporné. Co ale sporné není jsou nálezy eurypteridního členovce druhu Chabicopterus kocerhani Rak, jehož fragmenty na lokalitě nalezl Jiří Kočerhan, amatérský sběratel, po kterém je tento drobný eurapterid pojmenován. Tento členovec, u kterého celková anatomie není zcela zřejmá, se schovává v pravé části kresby ve stínu, mezi kořeny, či spadanými větvemi rostlin. Zřejmě byl opatřen na svrchní straně krunýře nějakým sensorem, snad i světelným orgánem (Rak). Tento "světélující" orgán, či sensor by mohl být opět z jedním vědeckých potvrzení, že se v Chabičově jednalo o hlubokomořské prostředí. Naproti tomu, popdobný senzorický orgán známe například od permských Discosaurisců, kteří obývali spíše mělká jezera, či přítoky řek. Dnešní hlubokomořští živočichové jsou samozřejmě takovými světelnými orgány opatřeni. Využívají je především k lovu. Otázkou je, jaká byla původní funkce tohoto orgánu. Mohl totiž sloužit ke zcela jinému účelu, nehledě na to, jestli se vůbec o světelný orgán jedná.
Kromě členovců se na rekonstrukci nalézají také hlavonožci a to jak ortokonního typu tak goniatitového. Studie těchto hlavonožců jsou pouze rámcové. Jenom goniatitů se zde našlo velké množství, pouze neexistuje studie, alespoň o ní nevíme, která by je blíže determinovala. Často šlo pravděpodobně o klymenie, bez bližšího druhového určení. Podobné je to s lilijicemi, jejichž nálezy stonků odsud nejsou až tak výjimečné, většinou se však z břidlice vydrolí a nelze je identifikovat. Nálezy korun lilijic z Chabičova neznáme. Jako indikace by nám mohli posloužit poněkud zachovalejší krinoidi časově totožných vrstev ze světa. Poněkud lépe, než lilijice, jsou z Chabičova zmapováni brachiopodi, kterým se odsud okrajově zabýval zvláště Havlíček a díky tomu můžeme v levém horním rohu rekonstrukce vidět druh Prodavidsonia vicina Havlíček, 1967 a nebo vprostřed kresby skupinku ramenonožců Linguella sp. n.. Kromě těchto brachiopodů zde můžeme zaregistrovat ještě drobné rugózní korality druhu Syringaxon (Alleynea) zimmermanni Weissermel, 1941 nebo nevelkého zástupce tabulátních korálů Pleurodictyum problematicum Goldfuss 1829, v jehož středu žije, pravděpodobně symbioticky, červ Hicetes řádu Serpulimorpha, třídy Polychaeta Grube 1850.

schématická rekonstrukce čelechovického korálového útesu macošského souvrství 

Vlevo Čelechovický korálový útes - trilobit Schizoproetus celechovicensis, rugózní korality společně s tabulátními rodu Favosites, brachiopodi Spinatrypa. 
Vpravo vzácná flexibilní lilijice Taxocrinus sp. u Čelechovic na Hané.

KARBON

Koncepce malby zobrazuje noční historický pohled na haldu v Ostravě Heřmanicích, která prohořívá sirnými, pekelnými komíny. Před haldou se otevírá jezero, které známe do dnešních dnů. Zcela v popředí brání výhledu na haldu několik prehistorických kmenů stromových plavuní druhu Lepidodendron veltheimi. Právě toto propojení fiktivních a skutečných historických reálií, to stírání časoprostoru, činí malbu tak přitažlivou. Nejde o žádný drobek, samotná malba měří 140 x 190 cm.

idealizovaná rekonstrukce hradecko-kyjovického souvrství, stáří svrchní visé - namur z lokality Kyjovice - Bártův mlýn

Naleziště z lokality Kyjovice - Bártův mlýn je snad nejbohatší ze spodního karbonu na Moravě. Kromě toho, že je tato lokalita poměrně bohatá na fosílie, tak je zároveň neobvyklá v tom, že se zde setkávají mořští živočichové spolu s typickými zkamenělinami pro karbon a to jsou rostliny. Uspokojivé vysvětlení, proč tomu tak bylo jsme doposud neslyšeli (podobné je to ze svrchního devonu z Chabičova nebo z karbonu na lokalitě Bobrovníky - Kraví důl). Může to však mít dvě vysvětlení. Buďto se plavuňovité a kapraďorostové rostliny vyskytovaly příliš blízko pobřeží moře, kam posléze padaly větve, listy kapradin nebo celé kmeny stromů nebo naopak byli původně mořští živočichové, jako jsou trilobiti, goniatiti atp.  adaptováni na sladkou vodu. Když ne vyloženě na sladkou, tak alespoň sladkoslanou polívku. Nejpravděpodobnější vysvětlení naleznete na konci tohoto textu.
Co se týče samotné ilustrace, nahoře plave hlavonožec nejistého druhového zařazení Kionoceras sp., kterého známe již od spodního ordoviku. Jeho schránku míjí trochu více v popředí krvavě zabarvený, asi dravý goniatit Pronorites sp. inc. Vlevo dole pátrá po potravě perleťový goniatit Sudeticeras newtonense. Přímo pod jeho chapadly leží větvička suchozemské rostliny druhu Cardiopteridium waldenburgense. V jejich bezprostřední blízkosti leží schránka uhynulého mlže rodu Janacekia leosi, která nejenom, že je v charakteristické pozici uhynulého mlže, tedy, že má obě schránky motýlovitě otevřené, ale zároveň je pojmenována po Leoši Janáčkovi. Více vpravo se "pasou" trilobiti Kulmiella sudetica (zde zobrazeni jako namodralí) a Cyrtoproetus kyjovicensis (má delší lícní trny mimo mnoha jiných znaků). V centrální části proplouvá trigonoceratidní nautiloid Vestinautilus sp.. V pozadí za ním zlatavě narůžovělý goniatit Edmooroceras sp. Schránka téhož uhynulého jedince je v pravé spodní části. Na zbytcích jeho bílkovinné mršiny se přiživuje trojice drobných goniatitů rodu Paradimorphoceras. Uprostřed je šroubovitý, nazelenalý cefalopod Brachycycloceras sp., proti němu, více vpravo hledá potravu jiný cefalopod s hladkou přímou schránkou Dolorthoceras striolatum. Kolem spadaných a tlejících Lepidodendronech se přiživují mlži rodu Anthraconeilo oblongum a Posidonia sp. (to jsou ti fialoví jedinci v pravé dolní části). Co se mlžů týče, tak je zde vyobrazen ještě jeden z mnoha zde nalezených rodů a to rod s poměrně velkými schránkami Dunbarella sp. Ten se nachází zcela vpravo na mořskými řasami porostlém spadlém kmeni plavuně rodu Lepidodendron. Ty spadalé nebo pod vodou rostlé vějíře v levé horní části jsou suchozemské kapradiny rodu Sphenopteris.
Jednalo se pravděpodobně kupodivu o poměrně hluboké spádové moře, které se ve své době nacházelo poblíž dnešního rovníku. Šlo tedy o tropické moře. Toto moře však vypadalo úplně jinak, než jak známe soudobá tropická moře. Tehdy totiž ještě nehrály prim korály a ryby, jež dnes tvoří jakýsi charakteristický a stavební prvek těchto moří. Složení bioty karbonského moře bylo tedy velmi rozdílné. Velmi poblíž se muselo zcela jistě nacházet pobřeží, na kterém byly rozsáhlé močály, plné velkých přesliček, stromovitých plavuní, kapradin a dalších suchozemských rostlin. Ty do moře mohla po bouři spláchnout buď velká řeka nebo přívalové vlny. Proto je dnes nalézáme společně s typickými mořskými živočichy. Příznivé podmínky jemného bahnitého dna tak totiž zachovaly pospolu nálezy jak mořských živočichů, tak i velkých, ač primitivních suchozemských rostlin.